Láska

23. ledna 2014 v 16:47 | Lili |  Téma týdne
Co je to vlastně láska? O tom bychom mohli dlouho diskutovat a stejně by jsme se výsledku nedobrali. Pro každého znamená něco jiného a každý ji prožívá jinak. Já osobně považuju lásku za největší štěstí, kterého se mi bohužel nedostává. Nikdy jsem lásku nepoznala, nikdy jsem nebyla milována (teď nemluvim o rodičích a jiných vztazích v rodině). Jsem schopna milovat, jsem naplněna láskou, kterou bych dokázala někomu dát, ale nikdo o ni nestojí. Snažim se myslet na to, že na každého tu jednou někdo čeká, ale moc tomu nevěřím. Nevěřím, že někdo čeká na mě.
Takhle pesimisticky píšu z mnoha důvodů. Jedním, a asi nejdůležitějším jje, že momentálně zažívám něco, co nazývám emocionální krizí. Jsem zamilovaná do jednoho kamaráda, sedíme spolu ve škole. Je na mě milý, hodný, pomáhá mi když potřebuju, dokonce mě i poslouchá, když něco říkám, je hezkej, kamarádskej. Bohužel mezi námi nemůže být nic víc. Všechno se mezi námi vyjasnilo minulou sobotu na mém maturitním plese. Tancovali jsme spolu, bavili jsme se spolu, já jsem v sobě měla trochu alkoholu, takže jsem své sympatie nejspíš dávala víc najevo. Nevím, ale prostě se nějak dovtípil, že ho mám ráda víc než jako kamaráda. (Nebyl jediný, že se mezi námi něco děje poznalo i pár dalších lidí.) Ještě, že na to přišel sám, jinak by se to nikdy nedozvěděl, protožee já bych mu to řekla jedině, kdybych byla hodně nalitá, a tudíž bych se nikdy nedozvěděla na čem jsem. Prostě jakmile mi na schodech pověděl, že si asi musíme promluvit, tušila jsem, co tím asi myslí, i když do té doby jsem pořád věřila, že by mezi námi mohlo něco být. Potom začal mluvit a byl tak hrozně milej a hodnej na mě, že se mu podařilo mě ani nerozbečet. Prostě ho mám pořád ráda, pořád spolu sedím, ale už vím, že by to mezi námi prostě asi nefungovalo. Je mi to sice líto, ale nebyl by se mnou šťastný.
To jsem ale dost odbočila. Prostě mi přijde, že láska sice chodí okolo mě, ale nikdy se u mě nezastaví. Pořád si zasedá na ty samé lidi, a já jako bych neexistovala. Často mě napadá otázka, pro všichni kolem mě můžou být šťastně zamilovaní a mě nikdo nemiluje? Proč nemůžu mít to co ostatní? Sice pořád slyším, že času je dost, mám být trpělivá, že určitě toho pravého jednou najdu, ale já bych spíš chtěla, aby mi někdo řekl, že už hledat nemusim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbí můj blog?

Moc pěkný :-) 56.9% (37)
Jo, hezký 15.4% (10)
Ujde to 13.8% (9)
Je hodně co zlepšovat 7.7% (5)
Radši se běž zahrabat 6.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama