Ideální život?

25. února 2014 v 18:57 | Lili |  Úvahy
...tak ten neexistuje.
Zrovna teď řešim dost důležitou (aspoň pro mě) otázku. Je lepší žít sama s myšlenkama na Světlo, které miluju, ale vědět, že nikdy nebude stejně milovat on vás, čili že to prostě nemá žádnou budoucnost, a nebo žít či chodit s někým, kdo vás má rád, touží být s vámi a i vám se dost líbí, máte ho rádi, ale prostě to není ono? Je lepší myslet na nenaplněnou lásku, která nikdy nebude vaše a nebo žít přítomností a být s někým jiným. Nechci, abyste si o mě mysleli buhvíco nejsem, já jen řešim svůj osobní problém a snažím se najít nějaké řešení. A vím, že ať se rozhodnu jakkoliv, stejně to bude špatně.
Proč nemůže být svět, láska, vztahy jednoduchý? Proč je někdo šťastný s tím, koho miluje a někdo pořád řeší nějaké dilema?
Vím, že bych si neměla na nic stěžovat, že bych měla být ráda za to, co mám a já doopravdy jsem, ale stejně se bojím. Bojím se, že ať se rozhodnu jakkoliv, stejně tím někomu ublížim. Světlo, světlo, světlo proč nemůžeš svítit jen pro mě? Proč musíš být tolik světelných let daleko, ale zároveň tak blízko, že bych se tě mohla dotknout, i když vím, že nesmím?
Jary, proč sis vybral zrovna mě? Proč zrovna mě jsi musel rozbourat hormonální hladinu a přimět mě polemizovat o tom, co vlastně chci? Proč tě musím pořád tak řešit? Proč pořád přmýšlím o tom, že si bratr mojí kamarádky? Ach Jary, nech mě zatím utápět se v sebelítosti! Jen prostě odejdi, nebo se do tebe stihnu zamilovat, a pak budu zase zklamaná. Ale ty tu kvůli mě zůstaneš, neopustíš mě, nenecháš mě utýct. Jen tak moct utýct od toho všeho, někam daleko, kde na mě nebude nikdo mluvit, nikdo ode mě nebude nic očekávat. Ale já vím, že neuteču, neumím jen tak utýct, to nedokážu. Nikdy jsem to nedělala, a nehodlám s tím začínám, takže mi zbývá jediné. Žít dál svůj život plný nejistoty z mého budoucího působení na tomto světě.

Já vím, že bych si nejdřív měla sama ujasnit, co bych chtěla. Snít o marné lásce, která se nikdy nenaplní, nebo jít do vztahu s někým koho sice mám ráda, dokážu si s ním představit budoucnost, ale láska v tom není. Kdybych to tak mohla někomu říct, aby mi někdo poradil, vyslech mě, pokusil se mě pochopit, ne jen aby mi řekl, že jsem blbá a že se musím rozhodnout sama. Ale nikdo takový tu není. Proto si to všechno píšu na blog, který stejně nikdo nečte, ale co se dá dělat.
Vím, že celý tento článek nedává smysl, podobně jako to, co se mi děje v hlavě, ale je mi to upřímně řečeno jedno.

Zajímalo by mě jestli někdo z vás (jestli tedy tyto řádky bude někdy někdo číst) musel někdy řešit podobné dilema a jak to dopadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilidee lilidee | Web | 25. února 2014 v 20:47 | Reagovat

Vážně to nedává smysl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama