Je láska jistou formou závislosti?

26. února 2014 v 21:52 | Lili |  Úvahy
Takhle otázka mě nedávno napadla a už docela dlouho se mě drží. Když se do někoho zamilujeme, chceme s ním (nebo s ní) být co nejvíce, trávit společně co nejvíc času, podnikat spolu spoustu různých věcí a tak dál. A pak jakmile jsme sami cítíme v sobě jakousi úzkost, stýská se nám a znovu by jsme chtěli se svojí láskou být. Ať nad tím přemýšlím jak přemýšlím, prostě mi to připomíná abstinenční příznaky. Zkuste se nad tím alespoň trošku zamyslet a určitě tam nějakou podobnost najdete.
A pak najednou, když se s váma ta osoba nedejbože (věřící prominou) rozejde, nebo ji prostě ztratíte, příjde vám to jako konec světa, že bez ní v žádném případě nemůžete žít. Prostě jako když alkoholikovi seberou flašku nebo kuřákovi krabičku cigarer. Chcete být se svojí láskou, cítit její dotyky a polibky na svém těle, topit se v jejím objetí, ale není vám to dovoleno. Proto se utápíte v sebelítosti a příjde vám, že už nikdy nemůžete nikoho jiného tak milovat, že už se nikdy nemůžete smát ani těšit se ze života. Nedokážete to pochopit, proč jste najednou sami.
Netrápí vás sám fakt, že jste se rozešli, ale spíš to, jak jste si na tu osobu zvykli, že už si nedovedete představit být bez ní. A tak začnete tuto závislost na jedné osobě "vytloukat" novou. Snažíte se najít nějakou náhradu, někoho, kdo ve vás bude vzbuzovat stejné pocity jako objekt vaší závislosti. Budete se u ní snažit ukojit svou touhu po objetí, po vzájemném dotyku, na který jste si tak zvykli ve svém již rozpadlém vztahu. Čili jednoduše řečeno, řítíte se do nové závislosti (někdo by řekl vstříc nové lásce).
A takhle to bude pokračovat až do konce vašeho života. Jedna závislost na nějaké osobě střídá druhou.

Nevím jestli to někomu bude dávat smysl, ale to je jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama