Když světlo zmizí...

3. února 2014 v 23:12 | Lili |  Úvahy
On je mým světlem v temnotě temných školních dnů. Světlem které pro mě i občas zazáří a osvítí mou přítomnost mezi ostatními duchy. Snažím se brát pozitivně, to o čem jsme mluvili na plese, opravdu se snažím vytěsnit ze své mysly myšlenky na naší společnou budoucnost a na Jeho lásku. Ale city nedokážu změnit, ne takhle rychle. Vím že On se netrápí, a jsem tím ráda, ale kdyby pomyslel občas, na to jak se já vedle něho cítím (třeba o tom přemýšpí, ale nechce nic říct, kdo ví).
Jeho úsměv, jeho krásný úsměv, kterým dokáže vnést světlo do mého temného dne. Pořád ho vidím, vybavuje se mi v myšlenkách a já vím, že se brzo bude moje Světlo na mě zase usmívat. I když vím, že jen to a nic víc mi nemůže dát. Je na mě pořád hodný a milý, ale lásku mi dát nemůže, a já bych Ho ani nikdy nenutila, chci aby byl šťastný. Bolí mě ale, když jeho světlo září i na ostatní temné bytosti v naší škole. Vín nejsem jediná, pro něj ne, ale ani nemyslím, že by svojí jedinou měl. Jemu stačí kamarádství, tak na mě působí. A já pak žárlím na stíny kolem sebe, na které mluví, s kterýma se směje a tráví s nimi čas. Vím. Nemám žádné právo na jeho světlo a úsměv. Přesto bych ho chtěla mít ve své blízkosti častěji.
Občas, když se na mě podívá, mám pocit, jako kdyby viděl do mě, do mého nitra a dokázal číst v mých pocitech. Je hrozně empatický, myslím, že mě nechce vidět nešťastnou. Přitom On sám je příčinou mého neštěstí a zároveň Světlem mých dnů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 4. února 2014 v 18:37 | Reagovat

třeba jednoho dne změní přístup a staneš se jeho princeznou :)

2 Lili Lili | Web | 4. února 2014 v 21:25 | Reagovat

[1]: spíš myslím že v květnu odmaturujeme a už ho neuvidím :-( ale díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama