Lidské nálady

23. února 2014 v 13:47 | Lili |  Úvahy
Posledních dobou jsem šťastná, jak jsem už dlouho nebyla. Usmívám se na všechny okolo, mám pořád dobrou náladu a ani škola mi ji nedokáže zkazit. Ještě před pár týdny jsem ale byla totálně nešťastná, zdálo se mi, že se mi nic nedaří, trápilo mě, že o mě moje Světlo nemá zájem jako o holku a tak dál. Prostě mi přišlo, že celý můj život je jeden velkej pád, kde jedna katastrofa střídá druhou a já svým životem pouze proplouvám, aniž bych ho žila, aniž bych měla naději něco změnit na své osamělé existenci.
Ale teď najednou jsem opět šťastná. Nejspíš to bude tím, že jsem se asi zamilovala, nebo k tomu aspoň nemám daleko. A ještě líp, do někoho, kdo mě má rád, líbím se mu, napsal mi první, myslí na mě a je úžasný a ještě spousta dalších nej. Prostě mi přijde, že jsem poznala někoho, s kým bych mohla žít, koho bych mohla milovat a který si stojí o moji lásku i mou osobu. A teď se ptám, proč v našem životě dochází pořád k takovým změnám? Proč se jeden den trápíme, že o nás nikdo nestojí, že jsme na světě sami a nikdo nás nemá rád, ale už za pár dní záříme štěstím a přijde nám, že jsme potkali někoho, s kým chceme strávit zbytek svého života.
Jak je možné, že před pár dny jsme si byli jistí, že bez Světla nemůžeme žít, že bez něj nic nedokážeme, ale najednou se na scéně objevil On a opět v nás vyvolal ten stejný zmatek, jako už několik před ním, s tím rozdílem, že stejné pocity probouzíme i my v něm. Jak je možné, že ještě před pár dny nám přišlo, že se do nás nikdo nemůže zamilovat, z tisíce různých důvodů, ale najednou je tu On, jehož pohled proniká až do vašeho nitra, cítíte ty známé příjemné pocity v břiše, víte, že on je do vás blázen, chce s vámi trávit svůj čas a všechno
A vy se najednou bojíte. Máte strach, že se zase zamilujete, budete si myslet, že spolu můžete být, ale že se pak zase zklamete. Že ve vás opět zůstane to temné prázdno, kterého jste se tak pracně zbavili. Že sice budete chvíli šťastní, ale poté zjistíte, že ten člověk vás akorát zklamal, že to nikdy nemyslel vážně. A co potom? Samozdřejmě se potom zase zamilujete a zase to skončí v slzách, trápení se a obviňování sebe sama, kde jste zase udělali chybu.
A tak si říkám, má smysl věřit? Věřit v lásku? I když po ní vždy přichází zklamání a slzy?
To je to, co se mi teď honí hlavou. On mě má nejspíš rád, je mi s ním moc fajn, srdce mi z něj buší a krevní tlak se zvedá, ale co když...Co všechno se může přihodit. Co když ho to se mnou počase přestane bavit? Možná jde taky o to, že je o čtyři roky starší, ale stejně. Ale já vím, že do toho zase půjdu celým srdcem, i když zase narazím, i když po čase zase skončím v slzách.

Je to začarovaný kruh, který spoustu lidí svírá a nechce pustit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

13 a méně 12.5% (4)
14-16 46.9% (15)
17-20 28.1% (9)
21-30 12.5% (4)
31 a více 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama