Proč nemám ráda Valentýn?

16. února 2014 v 0:15 | Lili |  Úvahy
Svátek svatého Valentýna. Pro někoho svátek všech zamilovaných. Pro obchodníky marketingový tah na zákazníky. Pro někoho den jako každý jiný. A pro někoho den, kdy ho zasáhne deprese a špatná nálada. Proč ptáte se? Protože všichni kolem něj jsou šťastní a zamilovaní a přemýšlejí, čím svého miláčka na tento den překvapí. Protože kolem sebe vidí samé reklamy, které mu neustále znovu a znovu připomínají, že dnes je "svátek všech zamilovaných", všude v obchodech vidí růžové a červené věci, které mají lidi nalákat k nákupu. Ale co si z toho ten člověk odnese? Nic. Akorát prázdnotu a smutek ve svém nitru. Protože ví, že na něj doma nečeká nikdo, a že tu bonboniéru, kterou dneska koupil, stejně nakonec sní sám.

Teď jak to vidím já. Zaprvé nemám ráda tento den už proto, že je to svátek přejatý a nemá u nás tradici. Před padesáti lety minimum lidí vědělo, že se něco takového slaví, zatímco dnes?...
Jedná se původně o Anglosaský svátek. Na počest římského kněze Valentýna, kterého nechal císař Claudius někdy ve třetím století popravit (teda takhle nějak to je), protože i přes císařův zákaz oddával vojáky v jeho legiích, kteří se v té době ženit nesměli. To tedy něco k historii, i když nevím, jestli to tak přesně bylo.
Jak už jsem řekla, je to svátek přejatý. A já tyhle svátky prostě nesnášim. Valentýn, Halloween, Santa a podobně. Prostě nevim, proč nám pořád někdp cpe svátky, které jsou doma někde úplně jinde a upřímně řečeno, neznám moc nikoho, kdo by slavil Valentýna. Ale to je jedno. Dalším důvodem je fakt, že bytostně nesnáším růžovou barvu. Opravdu ji nemám ráda. K mému pokoji se nic růžového nesmí přiblížit, ale pokud ji má nějaká kamarádka na sobě (ano, znám i pár zakových lidí) tak to ještě beru v pohodě. Což už ale tak neberu jsou dorůžova a červena vyzdobené obchody a výkladní skříně, v nichž všech visí nápisy a vývěsky typu: Nezapomeňte na svátek svatého Valentýna... Jak by to asi člověk mohl zapomenout, když to vidí všude kolem sebe. prostě mi příjde, že nám tento svátek nutí. Copak už nikdo nepamatuje na první máj? Ten byl u nás přeci vždy označován za svátek lásky. Líbání pod rozkvetlou třešní, to lidem dnes už nic neříká? Nevim mno. Valentýn jde prostě mimo mě, nikdy jsem neměla potřebu tento, pro mě debilní, svátek slavit. Popravdě hlavně jsem nikdy neměla s kým, ale i kdybych měla, tak ho stejně odmítnu.
Navíc ta představa, že zrovna na Valentýna se mají všichni rádi, jsou k obě hodní a tak podobně. Sakra, když už někoho milujete a třeba s ním i žijete, tak ho přece máte rádi pořád, každý den, takového jaký je. Nepotřebujete k tomu jeden debilní americký svátek.

Jěště něco. Dneska jsem v televizi viděla film Na svatého Valentýna. Ne že bych byla fanda romantických filmů, ale tohle má být komedie, navíc je sobota, a to se s rodiči a bráchou vždy koukáme na nějaký film, a rodiče vybrali zrovna tohle. No nic, teď k filmu. Je pravda, že chvílema jsem se i zasmála a hráli tam i celkem hezcí herci, ale jinak nic. Příběh tam skoro žádný nebyl, odehrávalo se to během jednoho dne. Téměř všichni tam byli na Valentýna hrozně nadržený a plánovali si krásné romantické večery se svojí drahou polovičkou. Nejsympatičtější postava byla jedna mladá žena (jméno si nepamatuju), co každý rok pořádá oslavu Nesnáším Valentýna. Možná chápete, proč je mi sympatická. Bohužel i ona nakonec stane tváří tvář svému milovanému, prostě romantický film, co by člověk čekal. Tím se dostávám k dalšímu bodu, proč se mi ten film nelíbil. Protože je hrozně nereálný. Prostě takhle to v normálním životě nechodí, nikdo by se takhle normálně nezachoval. Různé příběhy navzájem propojených lidí, kteří se v jeden den potkávají, to prostě v normálním životě neexistuje. A to nemluvím o tom, jak jsou v tom filmu všichni ujetý na ten den a jak si pořád mezi sebou přejí "Pěkného Valentýna". Jako by to prostě nebyl den jako každý jiný. Vím, že v USA k tomuto svátku přistupují jinak, potrpí si na posílání valentýnek a dávání dárků, ale naštěstí u nás se to ještě tolik neuchytilo a doufám, že ani neuchytí.

Tak to je můj názor na tento den, tak obyčejný, nebo pro někoho depresivní. Vím, že jsem cynik, pesimista a škarohlíd, ale s tím vážně dokážu žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama