Mít tak možnost utéct...

14. dubna 2014 v 18:35 | Lili |  Úvahy
Někdy si říkám, jaké by to bylo, všeho prostě nechat o odjet. Prostě odjet daleko, pryč od všech starostí a trápení. Je pravda že te´d, před maturitou bych to udělala čím dál tím raději.
Ale teď vážně. Přemýšleli jste už o tom, že by jste si prostě jednou zbalili bágl, spacák a karimatku a vyrazili? Je jedno kam, prostě projet několik státu, navštívit zajímavá místa, ale sami. Prostě jenom vy a všichni kolem vás, neznámí lidé, cizí města, nové zážitky, noví lidé a tak dál. Prostě řešit to, kde budete ten den spát, jak pojedete další den a ne to, zda uděláte maturitu, co se stane když je neuděláte, nebo jestli se dostanete na vysokou.
Já myslím, že to jednou udělám. Teda rozhodla jsem se, že to udělám, až dokončím školu, teď nemyslím tu střední, ale tu potom. Nechci, any o mě někdo řekl, že jsem se navšechno vybodla. Vím, že i tak by to byl pro lidi v mém okolí docela šok, kdybych se prostě rozhodla odjet pryč. A proto bych jim nic neřekla. Mám prostě sen/touhu/nevím jak jinak to nazvat, si prostě jednoho dne zbalit věci do báglu a vyrazit. A je jedno, jestli pěšky, vlakem nebo stopem. Prostě jet kam by se mi zachtělo, nikoho se nepata, jestli můžu, nebo co musím a neohlížet se na to, co po mě ostatní chtějí. Myslím, že to jednou udělám, chci to udělat, ale po škole (ano zase takový rebel nejsem, pořád myslím prakticky).
Nevím, jak by reagovali ostatní, myslím tím rodina, přítel. Určitě bycj se jich neptala, to v žádném případě. To už by potom nebylo ono a nebo by mi to začali vymlouvat, nebo by někdo z nich chtěl jet se mnou. Ale hlavně by chtěli vědět, kdy se vrátím.

Někdo by taky mohl podotknout: No jo, ale co peníze, z čeho budeš žít. Toho jsem si vědoma a hodlám si nějaké peníze našetřit, abych mohla jednoho dne odjet. Vím, že utíkat bez rozloučení, nebo bez jakéhokoliv náznaku by se dalo považovat za zbabělé a sobecké. Možná. Ale já doufám, že by mi to moji blízcí odpustili a měla bych se kam vrátit.

Samozdřejmě vyvstává otázka, jestli bych chtěla jet s někým nebo sama. Tedy, pokud bych našla někoho, kdo by byl se mnou takříkajíc "na jedné vlně", tak bych se tomu nebránila. Například Světlo. S ním bych odjela úplně nejraději, ale to asi není moc reálné. Prostě uvidím, nikdo neví co bude.
Třeba si to za těch pár(3/5/6) let rozmyslim a nepojedu nikam, nebo se vdám a budu mít dítě a to taky nepojedu někam. Ale prostě nikdo neví.

A co vy? Dokázali byste se jednoho krásnýho dne spakovat a vyrazit neznámo kam?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama