Když mi bylo pět...

12. května 2014 v 23:58 | Lili |  Téma týdne
...tak to už je taky nějaký ten pátek. Vlastně letos to bude patnáct let(!). Začínám z toho mít krizi. :-)
Ale teď k článku.
Na tuto dobu moc konkrétních vzpomínek nemám, ale soustu věcí vím. Bydlela jsem na stejným místě, jako dnes. Chodila jsem do školky. Čas doma jsem trávila většinou s bráškou, který je o rok mladší. Možná jsem měla nějaké kamarádky ve školce, ale to nevím, když bylo hezky byli jsme většinou na zahradě. Hodně času jsem trávila u babičky, která bydlela s dědou s náma v domě, jen o patro výš. Bohužel, umřela když mi bylo šest a něda před osmi lety. :-( Ale v té době jsem tam u ní byla "pečená vařená". Táta říká, že mu babička vždycky říkala ať nepočítá s tím, že nás bude pořád hlídat, ale já jsem tam pak byla pomalu víc než s našima. Jen bráchu si tam moc nevybavuju.
Co si ale pamatuju je, že jsme každý večer chodili k babičce a k dědovi natahoat hodiny. Prostě to byl takový zvyk. Přišli jsme nahoru, vytáhli jsme závaží nahoru a pak jsme si z lednice vzali bonbóny, které tam pro nás vždycky byli. (Většinou gumídci nebo delfínci a od každé barvy jsme brali jeden) :-) Taky jsme si chodoli k babičce a dědovi hrát, měli jsme tam dřevěné kostičky, s kterýma jsme zvládli obestavit půlku obýváku, a takovou papírovou jakoby panenku, kterou mi děda přidělal do dřívka a na kterou jsem mohla oblíkat různé papírové šaty.
Taky vím, že když mi bylo pět, psal se rok 1999 a 2000 (jsem narozená v červenci) a doma jsme neměli počítač a naši neměli (myslím teda, že ještě neměli) mobil. Měli jsme doma pevnou linku, což dnešní děti pomalu nevědí co je. Nepotřebovala jsem na hraní mobili ani tablety, s bráchou jsme si hráli s autíčkama, panenkama (prostě jsme to střídali, prostě kompromis) a různýma kostičkama. Do školky jsme museli i když máma měla zrovna volno.
Na televizi jsme se koukali maximálně na pohádky, hlavně na kouzelnou školku a když jsme byli nemocní tak na kreslenýho Herkulese (nejlepší pohádka a můj nejoblíbenější film dodnes). Ale večer nám máma četla pohádky. Časem jsme je už znali nazpaměť. Si například pamatuju, že perníkovou chaloupku jsme s bráchou znali opravdu slovo od slova.

A tak bych mohla ještě pokračovat. Sice nevím, jestli se tohle všechno dělo, když mi bylo přesně pět, ale aspoň přlibližně to je. Mám toho ještě trochu v hlavě, takže možná napíšu ještě jeden článek, to vzpomínání mě nějak začalo bavit. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

13 a méně 12.5% (4)
14-16 46.9% (15)
17-20 28.1% (9)
21-30 12.5% (4)
31 a více 0% (0)

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. května 2014 v 9:12 | Reagovat

Hezké a milé vzpomínky.

2 Lili Lili | Web | 13. května 2014 v 10:38 | Reagovat

[1]: Doufám, že si je budu pamatovat navždy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama