To asi nezvládnu

5. května 2014 v 21:24 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Já vím, že jsem ti už říkala a že zase melu to samý, ale číst to nemusíte.
Prostě tto na mě strašně špatně působí, konec střední. Neděsí mě ani ten konec sám o sobě, nebo nové prostředí, ne to bych ještě zvládla, kdybych ale věděla, že budu vídat lidi, které mám ráda. Prostě mi nejde na rozum, nebo spíš nechci vědět, nechápu, nerozumím, že čtyři roky někoho každý všední den vídám, s někým sedím v lavici a najednou jsou všichni pryč. Že prostě se člověk čtyři roky snaží s někým spřátelit, vytvořit si nějaké vztahy či vazby a pak najednou je všechno pryč. Nic mu z toho nezůstane a musí začít od začátku někde úplně jinde. Že i když jste se snažili někam zapadnout a být součástí nějakého kolektivu, stejně vám to k ničemu není. Já vím, že mám Jaryho, ale ten mi to nemůže nahradit, prostě potřebuju kontakt i se svými vrstevníky. (A vážně nesnáším, když píšu nějaký článek, mám ho hotový, kliknu na zveřejnit a najednou blik, a už nemám článek. Taky se vám to někdy stalo? Mě v poslední době dvakrát a už mě to docela krká.)
Hrozně se už těšim na tábor, na oba dva, na které letos jedu. Tam na tyhle myšlenky a na samotu vždycky zapomenu a jsem tam šťastná. Tam se ke mě chovají jako k dospělému člověku, což taky podle jejich měřítek taky sem. To není jako doma, kde si táta pořád neuvědomuje, že mi bude dvacet (to zní strašně :-)). Pořád říká, že na tohle a tamto mám ještě dost času, že toho si ještě v životě užiju dost.Jak bych taky chtěla být jako ostatní kolem mě, taky občas jít do hospody, na nějakou kalbu, vrátit se až k ránu a tak. Alespoň občas. U mě by to sice asi stejně narazilo na to, že bych neměla s kým, ale i kdyby jo, tak bych stejně nemohla, nebo jenom s tou a tou podmínkou. Už se těšim, až budu mít po škole a najdu si práci. Jen nevím, jak to do té doby vydržim.
To jsem trochu odbočila, hlavně co mi v mém životě chybí je prostě společnost spolužáků, o kterou teď definitivně přicházím. Prostě se mi po nich bude stýskat. I když to bych ještě před rokem nepřiznala. Co se ale za rok změnilo? Asi hodně. Hlavně jsem poznala Světlo, začala jsem víc komunikovat se třídou, ale i s lidma z paraelky. Asi i proto, že jsme rozdělení na různé předměty a semináře (tedy byli jsme). Teď už jsem jenom já a moje samota, ze které se snažím aspoň vypsat, i když to moc nepomáhá.
Sice pořád doufám, že se třeba budeme vídat, ale asi bych měla přestat být tak naivní (ani jednou za všechny minulé prázdniny jsem totiž nikoho z nich neviděla)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama