Den dětí

1. června 2014 v 22:19 | Lili |  Deníček
Den dětí je sice dneska, ale akce pro děti probíhali na většině míst už včera.
Den dětí se pořádá i u nás ve městě, posledních pár let v městském parku, kde je připraveno pro děti soustu soutěží a různých atrakcí. Letos jsme tam měli i různá zvířátka. Koně, dravé ptáky, lišku, ale i hady.
Letos jsem zase byla jeden z organizátorů, čili jsem měla ještě s jedním kamarádem na starost jednu soutěž. K mé smůle jsem si vybrala tu největší blbost, která mi ale předtím tak blbá nepřišla. A to soutěž v chůzi na chůdách. Říkala jsem si, že tam snad žádný malý děti nepřijdou a ty starší to budou umět. No docela chyba lávky. Malý děti tam byli taky, ale těm většinou pomáhali rodiče, ale pak tam byli bohužel děti, kterým jsme pomáhali mi. To znamená přidržovat jim chůdy a jít s nima, což sice vypadá jednoduše, ale je to docela makačka. Zvlášť když nějaký děti jsou tupý jak tágo a můžete jim desetkrát říkat, že musejí zvedat nohy, jinak se z místa nepohnem. Člověk se u toho fakt může docela zapotit. Ale zase jsme si říkali, posilka zadarmo že. Pak jsme to stejně zbalili trošku dřív než ostatní, protože "nechodili děti".
Prostě super odpoledne., ale baví mě to, aspoň jsem občas mezi lidma.

Jo, jen tak mimochodem, psala jsem už někdy, že se strašně bojím hadů? Myslím že ne. Takže to píšu teď (opravdu to souvisí s dnem dětí). Já prostě vím, že ochočený hadi nic nedělají, ale prostě z nich mám hrozný strach. Je to prostě ve mě a nemůžu se toho zbavit. A nejlepší jsou kecy ostatních jako "A co ti na nich jako vadí?" Odpověď? "Všechno." Další poznámka. "Ale vždyť nic nedělají." Jo super, zkuste vysvětlovat člověku, který se bojí výšek, že to nic není, nebo nutit někoho kdo se bojí pavouků, aby si jednoho pohladil. Prostě se jich strašně bojím a tím to končí.
A teď jak to souvisí se včerejškem. Jak už jsem říkala, v parku byli i ukázky různých zvířat. A mimojiné i hadi, z blízské zoo. Měli tam prostě několik hadů, které si lidé mohli pohladit nebo vzít do ruky. (Běhá mi mráz po zádech jenom na to pomyslím). Fajn to by ještě nebylo tak hrozný, kdyby ale naše soutěž nebyla vedle stanoviště, kde byli oni. Jako ne že by byla přímo na ně nalepená, ale byli jsme od nich asi deset, dvecet metrů a hlavn jsem na ně celou dobu viděla. Takže, když mi poprvý řekli, kde mám být, moje první reakce byla: "Vedle hadů? Ani náhodou!" Jenže k mé smůle, nikde jinde jsme to už dát nemohli, takže jsme tam být museli. A já pár hodin mohla vidět, jak si deset metrů ode mě někdo hladí hady. A ne, vůbec mi nepomáhalo, že ten kluk, se kterým jsem tam stála, má doma hada.
No nakonec to šlo, udržovala jsem si uctivou vzdálenost a naštěstí nikoho nenapadlo, že se s hadem půjde projít.

No včerejšek jsem tedy přežila. Dneska jsem se ještě byla kouknout u nás v kapli, kde budu od asi zejtřka provádět. Což mě začíná docela děsit, protože nějakej souvislej výklad zatím moc neumím, spíš mám v hlavě jen informace, které ještě musím setřídit. Takže uvidíme, jen doufám, že mi tam nepříjde zrovna žádná německá výprava, to bych asi byla v prd***.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

13 a méně 12.5% (4)
14-16 46.9% (15)
17-20 28.1% (9)
21-30 12.5% (4)
31 a více 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama