To vážně nic neznamenám?

30. července 2014 v 16:03 | Lili |  Otázky
Tak fajn, zase jsem jednou děsně naštvaná. Ale světe div se, tentokrát za to nemůže můj otec, což je dost překvapující. Může za to jeden člověk, kterého bych mohla nazývat kamarádem. Byl s námi letos na táboře jako instruktor, ale znala jsem ho už trochu předtím. No nic, na táboře jsme si celkem rozumněli, když se nám rozpadal kolektiv, tak jsme spolu tvořili jednu skupinu a dost jsme si pokecali a bylo mi s ním fajn.
Potud dobrý. Po táboře jsme si párkrát psali a dohodli jsme se, že půjdeme ven. Dneska. Ve dvě. Ano, je dost divný, že bych měla být někde venku a přitom sedím u počítače, ale nakonec jsme nikam nešla. A proč? Protože ten vypatlanej dement se neobjevil. Čekala jsem přibližně od padesáti do dvaceti a nic. Tak jsem se pak děsně naštvala a šla jsem pryč. Když jsem totiž nasraná, tak musím chodit, a to rychle chodit. Takže jsme se rozhodovala kam půjdu, kolem půl jsem ještě jednou šla kolem místa, kde jsme se měli sejít, ale pořád nic.
Prostě vůbec nevím, kde se courá, protože nemám jeho číslo a na netu mi žádnou zprávu nenechal. Prostě vůbec nevim, co se děje. Zapomněl na mě? Nebo se na mě jednoduše vysral? Nebo se něco stalo, že nemohl přijet? Prostě nemám páru. Ale spíš bych řekla, že to bude to první.
Protože na mě prostě lidi zapomínají. Nevim čím to je, jestli jsem prostě tak neviditelná a bezvýznamná, že si nevzpomenou, že mají se mnou někam jít. Nebo nepovažují za nutné mi napsat, že třebe nemůžou. Ale vím, že se mi to nestalo poprvý. Asi ani naposledy, protože jsem asi blbá, když mám kolem sebe lidi, kteří na mě zapomínají.
Asi jsem fakt bezvýznamná a nikdo si na mě nevzpomene, ale co s tím mám asi dělat? S tím se nedá nic dělat, prostě budu dál věřit, že se mnou někdo chce jít ven a pak si budu nadávat, jak jsem blbá.
Ale zase nechci to úplně uzavřít, třeba bude mít nějakej pádnej důvod, proč nepřišel. Ale v to moc nedoufám, spíš už mi neodepíše, ale uvidíme.

Do hajzlu, dneska je fakt den na hovno, teď jsem dostala zjebáno za to, že asi vůbec existuju. Sedim u sebe v pokoji a na uších mám sluchátka, ale bačkory mám u vchodu. A otec mě zjebe za to, že jsem u sebe, což jsem mu asi dvakrát říkala, že tu jsem. Prostě už chci pryč, nebo mít aspoň někoho, komu na mě bude záležet.

P.S. dopsáno následující den odpoledne. Konečně mi odepsal, prý sekal trávu, neměl vůbec čas mi napsat, protože pak večer táhnul někam do prdele a vrátil se v osm ráno. Ne necejtím se o noc líp.
Spíš začínám zase přemýšlet o tom, co by se stalo, kdybych tu nebyla. Všiml by si toho vůbec někdo? Bylo by to někomu líto? Já myslím, že ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abbie Abbie | Web | 31. července 2014 v 0:10 | Reagovat

Holka, jsme na tom skoro stejně... Také se mi to stalo. Proto už od téhle doby nechodím na schůzky. Hlavně s kluky. Jak vidím, taky to nemáš zrovna lehké:) :-(
A jinak si Tě už píšu na ikonku:)

2 Lili Lili | Web | 31. července 2014 v 7:22 | Reagovat

jenže tohle neměla být žádná schůzka, prostě jsme měli jenom jít ven, navíc tenhle den vymyslel on.
Prostě od něj jsem to nečekala, už jsem si naivně myslela, že bych mohla najít nějakého kamaráda, ale tak zase nic no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama