Via ferrata

3. července 2014 v 9:51 | Lili |  Výlety
Včera jsme navštívili koněčně ferratu v Děčíně, která byla dokončena letos na jaře. Už hrozně dlouho jsem tam chtěla jít a moc jsem se těšila. Jela jsem já s Jarym a můj brácha se svojí holkou. Vyjeli jsme v devět ráno, aby jsme byli na desátou na místě a mohli si vyzvednout věci v půjčovně. Počasí nám včera opravdu přálo, takže jsme si to jaksepatří užili.

Via ferrata v Děčíně je jedna ze dvou ferrat v České republice. Druhá se nachází v Semilech.
Ptáte se, co to vlastně ferrata je? Via ferraty jsou zajištěné cesty na skále, které může zdolat i člověk amatér. Takhlenějak bych to nazvala. Prostě jsou to cesty, které vedou po skalním masivu a jsou na nich ocelová lana, která vás jistí. K tomu, abyste ale mohli začít šplhat vzhůru, potřebujete výbavu. Skládá se z horolezeckého, sedacího úvazku na který se připojují dvě karabiny, kterýma se připojujete k ocelovému lanu. Je možné mít i prsní úvazek, ale ten není nutný, my jsme ho například neměli. Dále ještě do setu patří helma a rukavice (ty jsou možná trochu zbytečné, my jsme to zvládli bez nich).
V Děčíne vede ferrata několika různýma cestama. Některé jsou lehčí, některé jsou obtížnější. My jsme se nejdřív rozhodli, že polezeme červenou, která měla být jednoduší. Jenže jsme jí tak úplně netrefili. Začali jsme kousek líst, ale po pár metrech jsem narazila na místo, které jsem nedala takže jsem se musela kousek vrátit. Předemnou lezli brácha s Jane, kteří to dali a vylezli po téhle cestě až nahoru (nakonec zjistili, že vlastně lezli zelenou, která je nejtěžší).
Já a Jary jsme tedy zkusili jinou cestu, kde jsem ho už radši pustila před sebe, protože jsem hrozně pomalá. Ze začátku to bylo docela v pohodě, ale za chvíli jsme se dostali na jedno debilní místo, kde jsme měli oba problém. Bylo to takové úzké místo, jakoby proláklina, nevím jak to přesně nazvat, prostě taková malý tunel. Jary šel první, ale za chvíli se vrátil, protože se tam s batohem zasekl. Chvíli se rozmýšlel, že zkusí nějakou jinou cestu, ale nakonec šel znova na tohle a nakonec to vylezl. Za ním jsem šla já. První dva mětry byli ještě celkem v pohodě, ale pak jsem dorazila na jedno místo, kde jsem se prostě sekla. Nemohla jsem se tam moc hýbat a nešlo my to ani nahoru ani moc dolů. Tak jsem si tam hezky visela a říkala jsem si, co teď asi budu dělat. Koukla jsem dolů a usoudila jsem, že tam to asi neslezu, takže zbývalo dostat se nahoru. Chvíli jsem tam ještě odpočívala a pak jsem se začalo pokoušet šplhat zase vzhůru. Šlo to špatně, ale nakonec jsem to vylezla, asi že mi nic jiného nezbývalo. To už jsem byla kousek pod vrcholovou knihou, kam jsem se za chvíli dostala. Jen detail, vrcholová kniha není úplně na vrcholu. Takže jsme se tam podepsali a čekala nás ještě cesta dál.
Dál poté vedli už jen dvě cesty, modrá jednodušší a zelená těžší. Zelenou šla jenom Jane, my ostatní jsme zvolili to jednodušší. Byl to už jen kousek a celkem to šlo. I když na jednom místě byli stupínky na můj vkus (a na moje krátké nohy) moc daleko od sebe. Ale nakonec jsme to všichni vylezli.
A výhled zezhora byl fakt super.
Vlastně celý den byl úplně super dokonalý a nejlepší. Dohodli jsme se, že zase někdy půjdeme a nebo pojedeme do Německa, kde jsou ferraty hned kousek za hranicema. Už se těším :-)
Jen dneska, když tohle píšu, cejtím všechny svaly v těle, i ty o kterých jsem netušila, že je mám a taky mě pálí odřené koleno.
Tak na závěr sem dám pár fotek.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snackman snackman | Web | 9. září 2016 v 9:15 | Reagovat

poskytovani pujcek obchodni zastupce :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama