Kdo to má furt poslouchat?

25. srpna 2014 v 22:50 | Lili |  Otázky
Dobře, vím, že jsem říkala, že už bych chtěla psát nějaké smysluplné články a ne jen pořád o tom, co mě zrovna trápí, ale prostě to asi nepůjde. Blog je totiž jediný místo, kde to můžu říct a nikdo mě (doufám) nepošle někam, že s tím akorát všechny otravuju.
Bude to (opětm jaké překvapení) o mém otci, který mě chvílema dokáže dost psychycky dusit. Někdo by mohl říct, že to se stává a že to mám prostě hodit za hlavu a nebo se bránit. Jenže tady obrana není a za hlavu to házim už dvacet let.
Abych to neprodlužovala, jde o mojí postevu a o mojí váhu. Nebojte, nepatřím k těm holkám, co furt říkají, jak jsou hrozně tlustý a hlídají si každou kalorii, to fakt ne. Já jím hrozně ráda a miluju sladký. Když jsem na táboře, nebo někde kde prostě není táta, tak svojí váhu vůbec neřešim, prostě jím co zrovna chci, kolik chci a je mi to jedno. Vím, že mám pár kilo navíc, ale prostě to neřešim a jsem spokojená. Doma bych to dělala taky tak, kdyby táta neměl furt nějaký poznámky k mojí postavě. Jako asi první den po příjezdu se mě zeptal "Nepřibrala jsi tam? Mi přijde, že máš nějaký větší zadek." JO, skvělá věta na zvednutí sebevědomí! Jo přibrala jsem, asi kilo a půl. Vážně hrozná tragédie, ani jsem si toho nevšimla.
A to není všechno, skoro pokaždý, když si jdu třeba dát něco sladkýho (třeba jak jsem po příjezdu z tábora dostala bonboniéru k svátku) a on mě vidí tak hned slyšim "Co tam zase žereš? Budeš tlustá" Na to už radši vůbec nereaguju, protože to prostě nemá cenu, on mi stejně zase odpoví něčím podobným.
Proto taky, když jsem doma a ne sama, tak většinou po večeři (což je v pět hodin) nic nejím. Protože to bych zase slyšela ne co jako "To už zase jíš? Koukni se na sebe jak vypadáš, nikdo tě nebude chtít." a podobně. Přitom on sám není žádná vyžlička, a nikdy nebyl, naopak má docela pivní břicho, že občas nemůže něco dopnout. Sice je pravda, že teď držel krátce dietu a trochu zhubl, ale stejně je tlustčí než já.
A mimochodem já taky nejsem nějak moc tlustá. Mám asi 160 cm a vážím teď asi 58 , takže bych řekla že tak akorát. Je sice pravda, že když jsem byla dítě (ještě tak ve14 možná), tak jsem byla hrozně hubená, ale fakt. To mě furt nutili jíst a táta měl zase kecy, že jsem anorektička (což je úplně nesmyslný) a tak jsem prostě jedla no, normálně. Jenže pak jsem přestala růst a tělo se začalo zakulacovat, no, co se s tim da dělat.
Tady prostě není problém v tom, že bych si ve svojí postavě libovala, taky bych možná chtěla být hubenější, ale v žádným případě nechci hubnout kvůli představám někoho jinýho. To teda ne. Klidně bych začala víc jezdit na kole nebo bych omezila jídlo, ale nechci to dělat kvůli tomu, že si táta myslí, že jsem tlustá. To v žádným přiípadě. Kdybych se někdy rozhodla zhubnout, dělala bych to především kvůli sobě, ne kvůli tomu, abych se někomu líbila. Proto nechci hubnout, když jsem doma, protože věty typu "No konečně se sebou něco děláš. Já jsem ti to říkal." a podobné mi prostě dokážou okamžitě zkazit náladu. Takže je to takový začarovaný kruh, protože když do mě reje, že jsem tlustá, tak mám chuť si dát něco dobrýho. Když chci jet třeba někam na kolo, tak to jsou hned poznámky jako: "Kam zase jedeš?" Bude pršet, nikam nejezdi." Prostě je to furt dokola.

Chápu, že tohle je celkem malicherný problém oproti tomu, co jiný denně zažívají, ale prostě mi to hrozně ubližuje, když to slyšim a už tomu i možná pomalu začínám věřit, a už pomalu nedokážu předstírat, že je mi to jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anůše Anůše | Web | 25. srpna 2014 v 23:53 | Reagovat

Tak tohle je s prominutím docela krutý. Achjo. Nemám ráda lidi tohohle typu. Taky ráda jím a kdyby mi tohle někdo nestále říkal asi bych vybouchla, tak jak se to se mnou často stává, když mě někdo buzeruje (kor doma). Rozhodně nejsi tlustá, podle toho jaký míry si napsala- bože vždyť to je naprosto normální, ale chápu to, že rodičům se často věci špatně vysvětlují! Jsem ráda, že si stojíš za svým názorem! Doufám, že to tátu brzy omrzí a navíc už jsi dospělá ne? Tak si snad můžeš dělat co chceš.. Teda aspoň jíst jak chceš:)

2 Lili Lili | Web | 26. srpna 2014 v 10:09 | Reagovat

[1]:Tady ale prostě vybuchovat nebo se rozčilovat nemá cenu, protože má hnusnou odpověď na všechno, takže se to prostě snažim neposlouchat, ale stejně mi to zalejzá do mozku :-(
A s tou dospělostí je to u nás trošku těžší, když táta uznává, že je někdo dospělý až když se ten člověk sám živí :-/

3 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 26. srpna 2014 v 18:58 | Reagovat

Já nemám rád takový lidi. Já bych vybouchl a nějak se pohádal. Stává se mi to často, že se naseru a pak se pohádám. Nejsi tlustá, jsi naprosto normální! Nechápu, co jim na tom vadí...
A to s tou dospělostí je holt divný :/ Nooo... drž se! :)

4 Lili Lili | Web | 26. srpna 2014 v 21:34 | Reagovat

[3]: já prostě nejsem člověk, který by vybuchoval, já naopak všechno dusím v sobě :-) a tady by to stejně bylo k ničemu
ale díky :-) doufám, že až se odstěhuju tak to bude lepší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama