Září 2014

Když není problém, prostě si ho uděláš

28. září 2014 v 23:04 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Zase se mi stalo něco, co jsem vůbec nečekala. A štve mě, že musím dělat to, co tak nerada dělám. A to ubližovat někomu. Vážne bych to nedělala, ale tady to moc jinak nejde. Prostě a jednoduše jde o jednoho mýho kamaráda (vlastně ještě nedávno to byl hlavně bráchův kamarád, ale těď se baví i se mnou, je to ten, co s náma byl na doláku). Myslela jsem si, že jsem konečně našla nějakého fajn kamaráda, se kterým bych si mohla rozumět, ale asi to nebude přesně podle mých představ, protože on (budu mu říkat třeba Miky) mi napsal, že se mu líbím, že mě má rád a že by byl nejradši víc než můj kamarád. Teda chvíli jsem nevěřícně zírala na obrazovku, protože jsem nevěděla, co mu mám napsat. A pořád to nevím, i když on mi to napsal ještě několikrát. Prostě bych byla ráda, kdyby byl šťastný, ale prostě mu k tomu nedokážu pomoct.

Štve mě to, neměl mi to vůbec říkat. Jako je to sice hezký, když vám někdo napíše, že se mu líbíte a chtěl by svámi být, ale co mám dělat, když to prostě neopětuju? Já za to nemůžu, že k němu chovám jen a jen kamarádské city a ani mě nijak nepřitahuje nebo něco takovýho. Prostě to tak je a nic s tím neudělám. Něco takovýho jsem mu chtěla napsat, ale nakonec jsem se zmohla jen na neco ve smyslu, že by to stejně nemělo cenu, když jdu stejně do Prahy a tak.

Ale stejně, proč to tak vlastně řešim? Vždyť to přeci vůbec není moje věc, nejsem přeci zodpovědná za city lidí kolem. Nechci vypadat jako sobec, kterýmu na ostatních nezáleží, ale není to prostě tak? No jo, jenže když vám někdo pořád píše, jak vás má rád a jak mu chybíte tak co mu máte asi furt odpovídat? No já jsem to vyřešila (teda nevyřešila) a neodpovídám mu nic. Prostě jako by mi nic nenapsal. Nevim, co se mu při tom honí hlavou, ale začíná mi to být docela jedno.Prostě to nechci řešit, i když někdy se tomu neubráním.

Já vím, je to zmatené a já zase řeším naprostou kravinu. (a všiml si někdo kromě mě, že dost často opakuji slovo prostě? asi si to budu muset víc hlídat)

Nejhorší je, že se cejtím stejně jako on. Prostě mi chybí láska, nebo blízkost někoho opačného pohlaví. Aby mě někdo občas obejmul, políbil, pohladil, nebo tak. Je jedno jestli by to byl můj oficiální přítel nebo někdo, kdo by mi byl jen dost blízský, ale aby prostě byl. Abych někoho takovýho našla, ale jak asi? Samozdřejmě, mohla bych být s Mikym, ale to má ten problém, že mě vůbec nepřitahuje. A to je to zásadní, pro mě. Nedokázala bych s někým být jen proto, abych s někým byla, to byl taky důvod, proč jsem se rozešla s Jarym. Já prostě nevím, zkrátka bych se chtěla cítit stejně jako na táboře. Mít někoho nablízsku, neřešit jestli spolu jsme nebo budem, jen tak se s někým líbat, dostat pusu na dobrou noc a tak. Usínat v něčí náruči a neřešit co bude. Chápete mě někdo? Já vím je to dost těžké pochopit, co vlastně chci, ale snažim se to sama sobě co nejlíp definovat.
Prostě a jednoduše už se zase začínám cítit blbě kvůli tomu, že jsem pořád sama. A nevím co s tím dělat. Nablízku nikdo není a nevím jak někoho objevit, ono to asi ani moc dobře nejde, ale pořád doufám. Pořád mám své naivní představy o lásce, o kterých vím, že se mi nikdy nesplní. Ale poslední dobou mi ani tak nejde o lásku jako o sex. Prostě chci cítit blízkost někoho jiného, cítit jeho doteky, prostě zažít ro, co jsem zatím poznala jen velice letmo.

Ale to se asi nedočkám.

Už je to tady zase...

24. září 2014 v 21:15 | Lili |  Deníček
Jojo a to jsem si myslela, že po maturit mě už nic horšího potkat nemůže. No, názor na to jsme změnila už na prvních přijímačkách a neustále se v něm utvrzuji. Prostě nechápu, jak jsem se mohla před maturitou stresovat jak je to těžký a jak to nedám, když teď prostě nevím, jak vůbec zvládnu učivo na vš. Prostě jsem tu teprve druhý týden a už mi to příjde, že ty zkoušky prostě nemůžu dát. Hlavně z matiky, tam mám fakt jeden velkej guláš, a to jsme ještě nic novýho pořádně nebrali. Zatím víceménně opakujeme věci ze střední, ale i v nich mám docela bordel. A na še profesorka na cvičení z matiky nám to vážně neusnadňuje. Příjde mi (a nejen mě), že v tom má ještě mnohem větší zmatek než mi. Prostě není příklad, u kterýho bysme se nezasekli, nebo jí tam prostě nenašli nějakou chybu.

První týden za mnou :)

23. září 2014 v 22:55 | Lili |  Deníček
Tak mám za sebou první týden studia na vysoké škole. Teda zatím toho studia moc nebylo a nových informací taky ne. Spíš jsme tak trochu dělali to, co jsme dělali i na střední. Ale vím, že to těží už tento týden přijde, ale snad se bude dát zvládnout. Tedy spíš doufám, že nevylítnu hned u první zkoušky, to by nebylo moc dobrý. Ale tak zatím si tu teprve zvykám. Jen mě pořád vadí ty hrrozné davy lidí. Už jsem si raději nechala ujet jeden autobus, abych se v něm nemusela mačkat a jela radši dalším. Stejně tak s metrem, prostě se bojím, že se najednou zavřou dveře, nevím ani proč, ale než bych se tam tlačila, tak ho radši nechám ujet, protože stejně za pár minut jede další. Prostě jsem pořád v Praze za vidláka a jsem za to ráda. Sice na mě občas nějaký lidi divně koukaj, ale co, je mi to docela u pr****. Sice sice nevypadám nejlíp, ale jsem s tím smířená a něco nepohodlnýho kvůli tomu nosit nebudu. Takže až potkáte někde v praze někoho ve volných outdoorových kalhotech, pohorkách s barevnýma tkaničkama, divným tričku a trošku velké bundě, tak to budu já. :D
Ale aspoň tady nepotkávám lidi, co by měli na sobě něco stejnýho jak já, což mě docela těší.

Začátek školy

16. září 2014 v 21:05 | Lili |  Deníček
Tak už mi to taky začalo, myslím tím škola. A jako u spousty lidí je to pro mě škola nová. A to vysoká.
První školní den jsem měla včera, ale až od jedné odpoledne. Na kolej jsem ale přijela už v neděli odpoledne. Původně jsem myslela, že mě táta s věcma odveze autem, ale nakonec z toho nějak sešlo, takže jsem se táhla s kufrem, který byl obří a těžký jak kráva, sama. Teda skoro sama, protože v Praze na hlaváku na mě čekala kamarádka, která mi s tím trochu pomohla. Z hlaváku jsme jeli rovnou ke mě na kolej, kde už sice spolubydlící měli věci, ale byli zrovna někde pryč. Takže jsme ten můj kufr dotáhli až sem (sice má kolečka, ale do schodů nám stejně byli na dvě věci. ještě že je tady výtah, nechci si představovat, že bych ho táhla do čtvrtého patra). Takže tady jsem si vybalila těch svých pár věcí a pak jsme šli s Luckou do obchoďáku, protože se chtěla po něčem podívat a já si potřebovala koupit nějaký jídlo.
Rozhodli jsme se, že půjdeme pěšky, protože na Chodov je to jen asi 15 minut a já jsem se potřebovala kouknout, kudy se tam vlastně jde. To jsme nakonec našli a vlezli do mojí noční můry. Nesnáším totiž obchodní centra, ještě jak byla neděle, tak tu bylo extra moc lidí. Ale tak nakonec jsem to vydržela, sice jsme tam strávili skoro dvě hodiny (většinu z toho jsme ale strávili hledáním, hlavně albertu, kterej jsme za boha nemohli najít). Ale byla jsem ráda, že za mnou Lucka přijela, jinak nevím, co bych tu celý odpoledne dělala. Na kolej jsem totiž přijela asi před pátou a nikde nikdo nebyl (zase). Poslední dobou mi přijde, že je jedna z mála kamarádek, který ještě mám. Teda kromě Mika a An. Ale ty jsou daleko. Aspoň že je snad uvidím v pátek a aspoň, že s Mikem občas pokecám přes mobil, jinak bych tady byla fakt úplně v hajzlu a ještě víc sama než doma, což už je co říct. Jenže Lucka musela jet v osm domů, aby se nějak rozumně dostala do Kladna a ještě ji jelo něco domů. Ta k jsem pak tedy byla sama na pokoji, chvíli jsem si četla, ale to mi moc dlouho nevydrželo. Tak jsem se potom zkoušela připojit k internetu, ale tam jsem nebyla úspěšná. Na to aby tady měl člověk pomalu diplom.
Připojuje se tady totiž přes síťový kabel, který mám od včera (když jsem se asi v půl osmý rozhodla, že s udělám procházku na chodov do datartu. No, zas tak dobrej nápad to nebyl, protože už byla tma, ale cestou zpátky jsem aspoň telefonovala s Mikem, takže jsem zase tak sama nešla. No, to jen tak mimo. Ten internet se prostě připojuje hrozně složitě. Sice existuje na netu jakýs takýs návod, ale jak si ho má člověk najít, když k němu nemá přístu, že? Tak se mi s tím holky snažili pomoct, protože jim to šlo, ale i když jsme to dělali úplně stejně, výsledek nula. Prostě tomu něco chybělo, takže jsem se prostě nepřihásila, pak jsem nad tím seděla a přemýšlela, ale k ničemu jsem nedospěla. Bylo to složitý jak prase a už si ani nepamatuju, co byl první krok, ale stejně mi to nefungovala. Tak jsem včera zkusila jít dolů do haly a připojit se na wifi, což se mi kupodivu podařilo a dneska jsem měla v plánu zajít do výpočetního centra na vedlejší kolej, aby mi s tím něco udělali. Což jsem nakonec ani nemusela, protože mi to začalo fungovat samo. Což sama nechápu, prostě jsem to zapojila a normálně to fungovalo. Prostě já a technika no, co k tomu dodat.
No nic to by byl internet. V pondělí jsem byla poprvý na přednášce ve škole. Tam jsem naštěstí nebyla sama, protože jsem se přes facebook dohodla s jednou holkou, že spolu půjdeme nejdřív do menzy se najíst a pak na přednášku. Takže jsem se aspoň seznámila s jedním člověkem z oboru, i když z jiného kruhu. Takže první přednáška. Tři hodiny chemie, no zatím to šlo, ale myslím, že to časem bude horší. Ale ta totálně nacpaná posluchárna mě docela dostala, doufám, že to časem bude lepší. Pak jsem měla předmět aplikace výpočetní techniky, což je prostě normální ivt. Cestou do učebny jsem se ale trošku ztratila, ale naštěstí jsem nebyla jediná, pak nám jedna paní poradila, takže jsem museli obejít celou školu a pak jít po jednom zadním schodišti, pak asi za dva rohy a tam to bylo. Prostě nejvíc schovaná učebna na škole. :D
No na ivt jsem se trošku začala bavit s jednou spolužačkou se kterou jsem pak jela kousek cesty metrem a dneska jsem s ní byla na obědě, docela fajn, tak snad ji potkám i zejtra.
Což by bylo pro začátek tak vše, zase se mi necjce psát kilometrový článek, když ho stejně nebude nikdo číst, ale jsem tak ráda, že se konečně můžu přihlásit, že asi budu psát trošku víc.

Já vážně nemusim do školy?

16. září 2014 v 14:07 | Lili |  Deníček
Tahle otázka mě napadla v neděli 31., když se brácha začal chystat do školy. Je to vlastně poprvý po nějakých třinácti letech (devět a čtyři je doufám třináct :)) kdy nemusím jít 1. září do školy (kromě teda těch pár let, kdy škola začínala třeba 2. nebo 3., to je snad jasný). Tady jde prostě o princip, že spousta lidí co znám, měla takový kecy jako "jé, za pár dní zase do školy." a tak podobně a mě právě přijde divný, že já ještě do školy nemusím. Dobře, už bych asi měla být zvyklá, když jsem ani v červnu do školy nechodila, ale stejně si přijdu trochu divně, když místo chodim na brigádu (která je mimochodem docela nudná, stejně jsem většinu času doma, ale když jsem tam, tak je mi pro změnu hrozná kosa a ještě je mizerně placená, ale stejně tam chodím ráda).
Do školy jdu 15. září a upřímně řečeno nevím, jestli se mám těšit nebo se toho děsit. Ale řekla bych, že se spíš těším, hlavně až budu na koleji. Kam mimochodem jedu už tohle pondělí, ale to tam budu jen jednu noc. Bude to prostě změna jak něco, už teď se snažím furt něco studovat, aby mi neunikli nejaký důležitý věci (vážně si nechci zopakovat siuaci ze zápisu)

Dopsáno 16. 9.
Prostě je to totálně divný, když člověk začíná školu dýl, než většina lidí, které zná. Ale tak, aspoň mám prostě trošku delší prázdniny. Sice s brigádou, ale tak, co se dá dělat.
V pondělí 8. jsem si byla převzít kolej. Světe div se, jela jsem do Prahy sama a ani jsem se neztratila. Ono taky nebylo kde se ztratit, když jsem věděla, čím mám jet. Nejdřív metrem na Chodov, ani jsem nemusela přestupovat, jela jsem rovnou z hlaváku. A potom ještě kousek autobusem, tři zastávky a byla jsem u kolejí. Nejdřív jsem musela jít na provozní výbor (nebo jak se to jmenuje) kde mi určili na jaké koleji a na jakém pokoji budu (ale sstejně se mě ptaly, kde chci být, takkže fajn). Dostala jsem papír o přidělení pokoje a pak jsem s ním musela jít do kanceláře vedení koleje. (všcht má totiž na Jižním městě dvě koleje, co jsou hned vedle sebe). Tam jsem zase vyplnila a podepsala pár papírů a dostala jsem klíče a ložní prádlo. Pak už jsem se mohla jít rovnou ubytovat.
Takže jsem na krásném čtvrtém patře, bydlím na třílužovém pokoji a máme balkón. Takže jsem se ubtovala a pak jsem ještě musela do města. Do školy a na dopravní podnik. Do školy vyzvednout si isic a na dp vyřídit si průkazku na mhd. Čili podat žádost o vydání opencard. Bohužel její vydání bude trvat nejmíň dva týdny, takže zatím si musím každý den kupovat lístek, protože tady nevydávají týdenky. No nic, pak jsem jela zpátky na kolej a rozmýšlela se, jestli tam budu spát nebo ne. Ale jelikož tam nikdo nebyl (teda jedna holka tam měla věci, ale nevěděla jsem, jestli tam bude) tak jsem jela domů.
Takhle tedy probíhal můj první den na koleji.

Dlouhá neaktivita

15. září 2014 v 22:10 | Lili |  Ostatní
Ahoj všichni, kdo čtete můj blog. Omlouvám se za svoji dlouhou neaktivitu, ale nebylo to z mojí vlastní vůle. Měla jsem dost závažný problém s přihlášením, lépe řečeno nemohla jsem se přihlást vůbec, prostě to na mojí snahu vůbec nereagovalo. Jediná možnost, jak jsem se mohla dostat na blog, bylo, když jsem se přihlásila přes jinou stránku. To jsem se tam sice dostala, ale stejně jsem tam nemohla nic udělat, protože mi nic nešlo. Když jsem zkoušela zveřejnit článek, nebo ho alespoň uložit, tak mě to prostě vyhodilo, odhlásilo a bylo to. Proto jsem tak dlouho nic nenapsala, tak teď na to snad budu mít víc času.