Když není problém, prostě si ho uděláš

28. září 2014 v 23:04 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Zase se mi stalo něco, co jsem vůbec nečekala. A štve mě, že musím dělat to, co tak nerada dělám. A to ubližovat někomu. Vážne bych to nedělala, ale tady to moc jinak nejde. Prostě a jednoduše jde o jednoho mýho kamaráda (vlastně ještě nedávno to byl hlavně bráchův kamarád, ale těď se baví i se mnou, je to ten, co s náma byl na doláku). Myslela jsem si, že jsem konečně našla nějakého fajn kamaráda, se kterým bych si mohla rozumět, ale asi to nebude přesně podle mých představ, protože on (budu mu říkat třeba Miky) mi napsal, že se mu líbím, že mě má rád a že by byl nejradši víc než můj kamarád. Teda chvíli jsem nevěřícně zírala na obrazovku, protože jsem nevěděla, co mu mám napsat. A pořád to nevím, i když on mi to napsal ještě několikrát. Prostě bych byla ráda, kdyby byl šťastný, ale prostě mu k tomu nedokážu pomoct.

Štve mě to, neměl mi to vůbec říkat. Jako je to sice hezký, když vám někdo napíše, že se mu líbíte a chtěl by svámi být, ale co mám dělat, když to prostě neopětuju? Já za to nemůžu, že k němu chovám jen a jen kamarádské city a ani mě nijak nepřitahuje nebo něco takovýho. Prostě to tak je a nic s tím neudělám. Něco takovýho jsem mu chtěla napsat, ale nakonec jsem se zmohla jen na neco ve smyslu, že by to stejně nemělo cenu, když jdu stejně do Prahy a tak.

Ale stejně, proč to tak vlastně řešim? Vždyť to přeci vůbec není moje věc, nejsem přeci zodpovědná za city lidí kolem. Nechci vypadat jako sobec, kterýmu na ostatních nezáleží, ale není to prostě tak? No jo, jenže když vám někdo pořád píše, jak vás má rád a jak mu chybíte tak co mu máte asi furt odpovídat? No já jsem to vyřešila (teda nevyřešila) a neodpovídám mu nic. Prostě jako by mi nic nenapsal. Nevim, co se mu při tom honí hlavou, ale začíná mi to být docela jedno.Prostě to nechci řešit, i když někdy se tomu neubráním.

Já vím, je to zmatené a já zase řeším naprostou kravinu. (a všiml si někdo kromě mě, že dost často opakuji slovo prostě? asi si to budu muset víc hlídat)

Nejhorší je, že se cejtím stejně jako on. Prostě mi chybí láska, nebo blízkost někoho opačného pohlaví. Aby mě někdo občas obejmul, políbil, pohladil, nebo tak. Je jedno jestli by to byl můj oficiální přítel nebo někdo, kdo by mi byl jen dost blízský, ale aby prostě byl. Abych někoho takovýho našla, ale jak asi? Samozdřejmě, mohla bych být s Mikym, ale to má ten problém, že mě vůbec nepřitahuje. A to je to zásadní, pro mě. Nedokázala bych s někým být jen proto, abych s někým byla, to byl taky důvod, proč jsem se rozešla s Jarym. Já prostě nevím, zkrátka bych se chtěla cítit stejně jako na táboře. Mít někoho nablízsku, neřešit jestli spolu jsme nebo budem, jen tak se s někým líbat, dostat pusu na dobrou noc a tak. Usínat v něčí náruči a neřešit co bude. Chápete mě někdo? Já vím je to dost těžké pochopit, co vlastně chci, ale snažim se to sama sobě co nejlíp definovat.
Prostě a jednoduše už se zase začínám cítit blbě kvůli tomu, že jsem pořád sama. A nevím co s tím dělat. Nablízku nikdo není a nevím jak někoho objevit, ono to asi ani moc dobře nejde, ale pořád doufám. Pořád mám své naivní představy o lásce, o kterých vím, že se mi nikdy nesplní. Ale poslední dobou mi ani tak nejde o lásku jako o sex. Prostě chci cítit blízkost někoho jiného, cítit jeho doteky, prostě zažít ro, co jsem zatím poznala jen velice letmo.

Ale to se asi nedočkám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ireth Vay Ireth Vay | Web | 4. října 2014 v 14:30 | Reagovat

Začnu asi tím, že kdyby jsi nenapsala, že často píšeš "prostě", ani bych si toho nevšimla :D

Také mám ve třídě jednoho kluka kterému se líbím, jenomže jak říkáš ty - city mu neopětuju. Cítím se kvůli tomu trochu provinile, ale nedá se nic zkrátka dělat. Musí se to nechat vyšumět a když to nepomůže, zkrátka odmítnout. Pokud má trochu rozumu, nechá tě být, i když to bude nejdříve trochu bolet.

Láska je zkrátka něco, co se nedá vědecky ověřit ani vysvětlit. Nepopsatelná věc. A uvidíš, dočkáš se, jenom nesmíš nikam spěchat. Věřím že najdeš toho pravého i kdyby ses zamkla ve sklepě :-)

2 Lili Lili | Web | 4. října 2014 v 17:13 | Reagovat

[1]:Já vím, prostě časem se všechno vyřeší. :)
No jo, láska prostě přichází, když ji nejmíň čekáme, takže se nedá nic dělat, jen čekat no, ale nelíbí se mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama