Říjen 2014

Zase kousek Prahy

20. října 2014 v 22:37 | Lili |  Výlety
No, na výlet jsem se zrovna nedostala, není vůbec čas, takže ani moc nových fotek nemám. Ale tak přeci jenom jsem se aspoň jednou někam kousek dostala. A to k letohrádku Hvězda. Zcela náhodou to nebylo. Konal se tam běh chemiků, teda ne že bych běhala, to se mně opravdu netýká, ale byli jsme tam ještě s jednou holkou z tělocviku pomáhat. To znamenalo zapisovat lidi, dávat jim čísla a vybírat startovné.
Prostě nic těžkýho a dostaly jsem za to tři čárky (účasti) na tělocvik. Docela dobrý, že spolužačka, která tam běhala, dostala jenom dvě. No nic, spíš jsme se tam trochhu vyhřívali na sluníčku a kecaly, ale tak co.
Jo a mimochodem, potkala jsem tam toho kluka (ještě nevím, jak ho tady pojmenuju, protože už ho stejně asi nikdy nezmínim, takže asi nijak) co s náma chodí na matiku. Hezky se na mě usmíval a i sme spolu prohodili pár slov. Což je asi tak nejvíc, co jem na škole prožila s opačným pohlavím (jo, je to dost smutný, prostě nic nic nic)
Ale to je vedlejší.
Když už jsme tam tak seděli a bylo hezky, tak naštěstí ta kamarádka měla foťák, kterej jsem si já samozdřejmě zapomněla. Tak mi ho aspoň na chvíli půjčila.

Zatím žiju, ale jde mi o nervy

20. října 2014 v 21:33 | Lili |  Deníček
Už jsem zase dlouhoo nic nenapsala. Není to tím, že bych neměla o čem, ale spíš vůbec nemám čas. Děje se toho kolem mě, tedy jen ve škole celkem dost, ale jinak zase vše stojí za houby (jak jinak u mě). Jak jsem řekla, ještě žiju :) a mám za sebou první měsíc na vysoké škole. Ale čím dál tím častěji si říkám co tu vlastně hledám, tohle není nic pro mě. Prostě nechápu, jak jsem si někdy mohla myslet, že zvládnu vystudovat vejšku.
Říkáte si asi, co to blázní, vždyť je tam chvíli. Ale už prostě vidím, co se kolem mě děje a cejtím, že to moc nezvládám.
Psali jsme minulý týden první test. Z chemických výpočtů. Docela jednoduchej předmět, pokud se naučíte vzorečky a umíte si zapamatovat jednu dvě rovnice. Pak to docela jde. Přesně můj případ. Na hodinách jsem všechno chápala, vše jsem vypočítala a tak. Takže jsem si myslela, že test celkem dám. Ale nedala jsem ho. Prostě první test, ještě celkem jednoduchý a já ho samozdřejmě nedám. Potřebovali jsme dát 75 bodů ze 100, abysme to měli. No, měla jsem 67. Prostě málo. Musím jít na opravný termín. Dobře, člověk si může říct, vždyť to není zase tak hrozný, dám to příště, vždyť zas tak málo bodů jsem neměla. To je sice pravda, ale mě jde spíš o princip. Prostě když nezvládnu celkem jednoduchý test z chemických výpočtů, který chápu, jak pak můžu tenhle pátek napsat matiku? Která bude mnohem těžší a mnohem míň jí chápu? To prostě nechápu, to nemůžu dát.
Prostě nevím, jak tu školu udělám, když už se takhle cejtím po měsíci studia. Doufám, že jsem aspoň dneska dala test z počítačů (což myslím, že jo), jinak se můžu jít rovnou zahrabat.
Ale tak abych si furt akorát nestěžovala, mám i jednu dobrou novinku. Našla jsem si brigádu. A docela dobrou.
Hlídám děti. Dvě holky, sedm a pět let, od úterý do pátku, vždy odpoledne. Docela nenáročný a hlavně mě to baví. A proč zrovna tahle brigáda? No, prostě protože nic jiného neumím. Nevím co jiného bych mohla dělat (jako mohla bych dělat víc věcí, ale ne moc dobře). Prostě fajn brigáda, i dobře placená, takže nepotřebuju peníze od táty. Teda táta mi platí kolej, ale tu bych taky možná částečně zvládla, ale tak zatím ne no. I tak je to pro mě dobrý, že jinak si všechno platím ze svýho.
No to je to jediný dobrý, co mě tady potkalo.
Jinak společenský život nula. Skoro nikam večer nechodim. Teda od toho prvního týdne jsem byla akorát na výstavišti na fesťáku back to school a minulý týden na signal festivalu v centru. Jinak nic. Jsem už měsíc na škole ale ještě jsem se ani jednou neopila, nebyla na nějaký super chlastačce ani nic podobnýho. Čili nic z toho na co jsem se těila.
A taky jsem díky tomu ještě neměla příležitost se s někým seznámit. Prostě všude je tolik lidí, ale já nikoho neznám. Teda myslím nikoho opačného pohlaví. Do školy a ze školy jezdím s holkama, s těma i normálně chodim po škole a na oběd, takže s nějakým osamělým člověkem se asi do řeči nedám a do třídy s náma moc kluků nechodí. Lépe řečeno v kruhu je s náma jeden. Pak na matiku s náma chodí ještě jeden, co je z úplně jiný fakulty a oboru, ten s náma i mluví, a je i docela hezký, ale asi taky nic. Prostě bych potřebovala někam vyrazit, trochu se opit, nebo někoho opít. :-D
Ale prostě mě to už docela štve, že jsem furt sama. Nevím co s tím.
No nic, to bysme tu byli do zítra, kdyybych popisovala všechny svoje pocity.

Plánovat nebo improvizovat?

6. října 2014 v 21:20 | Lili |  Téma týdne
Docela zajímavé téma týdne. Má opravdu smysl mít všechno v životě přesně naplánované? Asi je to ve většině případů docela zbytečné Murphiho zákony fungují vždy a všude a hlavně když to nejménně čekáte.
Podle mě je rozdíl jestli plánujete například svojí budoucnost nebo kam pojedete na výlet nebo co si dáte k večeři.

Praha

4. října 2014 v 22:22 | Lili |  Výlety
Já vím, není to moc originální nadpis ale co. Tenhle článek ale prostě bude víceménně o Praze (pokud se u toho udržím).
Bydlím na koleji už tři týdny, ale zvykám si jen pomalu, ale to už jsem taky psala. Anni si v tomhle článku nechci na nic stěžovat, tak snad se taky udržím. Zatím to v Praze zas až tak neznám, nejvíc cestu do školy a ze školy, ale už jsem se byla s Gabčou dvakrát někde projít. Jednou jsme byli na vyšehradě, protože metrem jezdíme přes zastávku Vyšehrad a podruhé na Pražském hradě. Na Vyšehradě to bylo v pohodě, málo lidí a tak. Byli jsme tam, myslím, že hned první týden školy, když jsme jednou jeli ze školy. Hezky jsme se prošli, sice to bylo dál, než jsme si myslely, ale bylo alespoň hezky. Škoda, že jsem neměla foťák, mám jen dvě fotky, co vyfotila Gabča na mobil a ještě nevím, jestli je sem dám, protože nevím, jak budou vypadat, není to moc dobrá kvalita.