Listopad 2014

Každý by měl mít v životě nějaký cíl

30. listopadu 2014 v 20:15 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Nebo prostě vědět, co by chtěl dokázac. Nebo jít za něčím. Mít nějaký sen.
Protože tohle všechno je moct důležitý, pokud chce člověk být šťastný. Takhle to alespoň vidím.
Ale samozdřejmě to neplatí obecně. Někdo může být šťastný bez cílů, bez toho aby věděl, co ho v životě čeká (což stejnak nevíme nikdo), ale prostě někdo dokáže být šťastný i když například nedodělal školu, nemá práci, protlouká se životem jak se dá ale prostě věří, že to nějak vždycky půjde. Prostě neví, co bude za týden, za měsíc, kde bude za rok, ale neřeší to, nezáležímu na tom.

Asi jsem fakt ztracenej případ

23. listopadu 2014 v 20:27 | Lili |  Deníček
Dobře, na škole jsem už přes dva měsíce. Nelíbí se mi tady, nejsem tu ráda, nejde mi to a nejradši bych byla někde úplně jinde. Ale tak snažim se si zvykat na to, že se odtud asi jen tak nedostanu. Sice nemám ve škole nic splněno a nejspíš neudělám matiku, ale pořád doufám, že se to zlepší. Teď jde o něco jiného. O tohle místo. Prostě sem nedokážu zapadnout, tedy zatím, ale asi se to časem moc nezlepší. Nejde o lidi, tedy o lidi ve třídě, holky jsou v pohodě, ale já jsem si ve středu něco uvědomila a od té doby nad tím přemejším.

Proč nerada jezdim autobusem?

7. listopadu 2014 v 22:34 | Lili |  Otázky
No, prostě proto. Ne, dělám si legraci, takhle krátký to rozhodně nebude.
Když myslím autobusy, mám na mysli především ty městské autobusy.
A důvod? Docela prostý, je jich hned několik.

Moje vysokoškolské snažení....radši se nezmiňovat

5. listopadu 2014 v 23:19 | Lili |  Deníček
Jak napovídá nadis, článek bude zase jednou o mojí škole. Nebo spíš o tom, jak se sní zžívám a jak přežívám.
Teda spíš nepřežívám. Moc to nezvládám. Spíš absolutně vůbec ne.
Ne že bych čekala, že to bude jednoduchý, když jsem sem lezla, to vůbec, ale taky jsem nečekala, že poseru na co příjdu a budu největší lůzr ve třídě. Dobře nepodělala jsem úplně všechno, ale většinu jo. Zatím jsme psali z počítačů, matiky, chemie a chemických výpočtů. S čím jsem jakžtakž spokojená jsou počítače, ale ty byli jednoduchý (word, excel na úrovni střední školy a mohli jsme používat internet a vlastní zápisky z hodin) a trochu matika. Ta matika, jen když to srovnám s některýma jedincema, kteří měli fakt máo bodů. Třeba dva, nebo tři, nebo jedenáct. Což je dost málo, když na zápočet potřebujeme 80 ze dvou testů (a tohle byl první ze dvou).