Leden 2015

Proč sakra?

20. ledna 2015 v 13:17 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Proč vždycky chci to, co nemůžu mít?
Protože o tom prostě život je, pořád chceme něco, co nemáme a když už to máme, tak si toho pořádně nevážíme.
Je to tak a lidská povaha se dost těžko mění.
Já prostě nevím, co jsem mu udělala. Tedy vím, proč by na mě mohl být chvíli naštvaný, ale pořád nenacházím nic, co by bylo tak strašnýho, aby se mnou nemluvil a vymazal si mě z přátel. Nemám tušení, co se stalo a od něj se toho asi moc nedozvím. Prostě to tak je a musím se s tím smířit. Nebo ne? Sakra, měla bych se soustředit na školu a ne se zabývat někým, kdo o mě evidentně nestojí (bůh ví proč).
Jenže on si pak jednou příjde a zase se mnou mluví. Jako by se nic nestalo. Bez jediného slova. Prostě jen tak. A zase mám zmatek v tom, co jsem už odsunula mimo sebe. Proč to nemůže být jednodušší? Proč když kolem mě projde, tak po něm začnu zase toužit? Chtít, aby došel ke mě, obejmul mě a políbil jako předtím?
Protože jsem prostě blbá. Jsem prostě labilní jedinec, co se nevyzná ve svých pocitech a citech. A proto se je snažit skrývat co nejhlouběji to jde. Vždyť přeci, když nic necítíte, nemůže vám nikdo ublížit.
Ale proč on? Proč mi to moje tělo dělá? Já za to nemůžu, nechci nic cítit, protože to stejně k ničemu není.
On je jako vzdálený vesmír. A naše světy se sice na chvíli protly, ale nejde v tom pokračovat. Protože on sám možná neví co chce. Vážně nemám tušení. Ale dala bych nevímco za to, kdybych věděla, co se mu honí v hlavě, když mě vidí (tedy doufám, že aspoň něco jo)
Proč vždycky když kolem mě projde, jsem pak vykolejená a nemůžu se na nic soustředit? Což když se učím matiku je asi základ, bez toho to nejde. Ale i ta matika ve mě vyvolává vzpoínky na něj.
Asi bych to vyřešila tím, že bych se učila na pokoji a ne dole. Tím bych eliminovala pravděpodobnost našeho setkání na minimun, ale asi bych se skoro nic nenaučila. Už jsem si asi moc zvykla chodit dolů. Tam prostě jdu za účelem, že se budu učit a dodržuju to. Zatímco tady. Místo matiky píšu další sračky, které nedávají smysl.
Ale pomáhá mi to. Ne že bych byla o něco moudřejší, ale stejně.
Ale ani brečet kvůli němu nedokážu. Poslední dobou ani kvůli ničemu jinýmu, což je u mě divný. Ale prostě ne. To jsem vážně kus skály, která nic necítí (že by se mi podařilo to, o co jsem se snažila) a nebo prostě už jen nemám slzy na svoje trápení? Proč ?
Sakra, měla jsem zůstat doma, najít s práci a na žádnou vysokou nechodit.
Aspoň, že mám ty děti, s nima mě nic netrápí.

Zakázáno

20. ledna 2015 v 2:15 | Lili |  Téma týdne
Dobře, vím, že to není žádný originální nadpis, ale teď (rozuměj v 1:42 ráno) mě vážně nic jiného nenapadá. Normálně bych v tuhle dobu už dávno spala, ale dneska prostě nemůžu usnout. Nevím zrovna teď proč, možná na mě se zpožděním (s hodně velkým zpožděním) účinkuje kofein z černýho čaje, který jsem měla někdy kolem desátý nebo mi vadí fakt, že je rozsvíceno (spolubydlící se ještě učí). Ale normálně při světle usnout zvládám, takže to bude spíš první možnost (což je fakt divný). Kolem půlnoci jsem se snažila usnout, ale prostě ne. Tak jsem se chvíli učila matiku (blbej nápad) a chvíli si četla, což mě obojí ale přestalo po chvíli bavit. A když už jsem měla zapnutý ten počítač, tak jsem si řekla, co kdybych napsala nějaký článek? Třeba na téma týdne, což jsem už hrozně dlouho nepsala. Teda chtěla jsem něco napsat, ale nakonec jsem se k tomu nedostala. I když se mi teď nechce vůbec spát (možná by se mi po delší době snažení podařilo usnout, kdyby bylo aspoň zhasnuto, ale co se dá dělat) tak jsem zvědavá, jak budu fungovat zítra (respektive vlastně dneska) přes den, když mě čeká matika, matika, pak hlídání a pak matika a matika až do usnutí, jelikož už zítra(!!) jdu ke zkoušce z matiky, tedy zatím k písemný, k ústní ani nepočítám, že bych se dostala, jelikož jsem ráda, že jsem dostala zápočet a neznám nikoho, kdo by dal matiku na poprvý (dobrý, když jsem se dneska dozvěděla, že to nedal ani kluk, co mě to jednou doučoval, fakt něco na posílení sebevědomí). Ale tak asi se tady přestanu vykecávat a konečně (po 9 minutách zabíjení času) naapíšu něco k tématu.

Asi jsem trochu rozmazlená

15. ledna 2015 v 23:43 | Lili |  Deníček
Nebo jsem si prostě jenom už zvykla být sama. Prostě mám trochu problém s tím, že jsem na pokoji s dalšíma dvěma lidma. Ne, že bysme se spolu nesnesli, to ne, spíš spolu nemluvíme, ale jde o něco jiného.
Prostě několik let (tuším že 8) už mám doma svůj pokoj. Před tím jsem měla pokoj společně s bráchou a už jsem si asi trochu odvykla sdílet s někým jednu místnost. Ne že bych se s někým jiným nesnesla, jen jsem prostě asi až moc zvyklá na svůj klid, ve kterém mě nikdo neruší a jsem v něm prostě sama.

Tohle přece nejsem já!

15. ledna 2015 v 23:20 | Lili |  Deníček
Tohle já nedělám, taková nejsem, tohle mi běhá od noci hlavou. Co se tu se mnou děje? Proč se chovám tak, jak by mě před nástupem na kolej ani nenapadlo? Co se ve mě změnilo? Asi nic, jen předtím jsem neměla příležitost.
Udělala jsem blbost, velkou blbost, měla bych se stydět a někam se zahrabat, ale já toho nelituju. Prostě jen nechápu, co se se mnou děje a nechci, aby si o mě někdo myslel něco nehezkého.

Petřín

4. ledna 2015 v 18:46 | Lili |  Výlety
Tak zase další výletní článek, divné, že po tak krátké době, ale je to tak, začínám se překonávat. :-D Tentokrát jen malá změna, na výlet jsem vyrazila sama. Neměla jsem s kým jít, ani se mi nechtělo někoho se ptát, takže jsem vyrazila sama, s foťákem a mptrojkou a bylo to super odpoledne. Nahoru jsem šla pěšky. Původně jsem měla sice v úmyslu jet lanovkou, ale zdálo se mi, že před ní čeká moc lidí, tak jsem šla pěšky. Ale bylo to docela v pohodě, cestou jsem se snažila něco málo vyfotit, tak snad dobrý. Ještě když jsem jela tramvají, tak bylo venku krásně, svítilo sluníčko a tak. Ještě po cestě to taky šlo, pořád bylo hezky, ale nahoře šíleně foukalo. U rozhledny to ještě šlo, ale nahoře to bylo fakt strašný, kdyby nebyla nahoře krytá, tak tam snad ani nejdu. Ale nakonec jsem nahoru vylezla (299 schodů v hrozně silným větru, proč ne). Taky se mi docela protočili panenky, když jsem viděla, kolik tam chtějí za vstupný. Já jako student a ještě s opencard jsem platila 60Kč. Což mi přijde docela dost, i když je to v Praze a je to Petřín. Ale to je jedno.
Bohužel, jak je to nahoře zasklený, tak fotky z toho nejsou moc dobrý. V některých mám různé odrazy a tak, takže jsem jich dost musela smazat, ale tak snad se aspoň něco povedlo.

Výlet na Studenec

2. ledna 2015 v 21:16 | Lili |  Výlety
Tak tentokrát to nebude článek svěřovací, vyjímečně. Napíšu něco o našem nedělním výletu a přidám nějaké fotky.
Ano i zimě se najdou různí šílenci, co chodí na výlety. Na pěší. Jako my. Tedy já, brácha, Mike a Ann.
Je sice k podivu, že šli oba dva, ale jsem za to ráda, celou cestu se vydrželi nehádat, jen Mike zase trochu prudil, ale to jsem přežila.
Vyrazili jsme jak jinak než pěšky.