Červen 2015

Že by nový kluk? Nebo jen další trápení?

14. června 2015 v 23:52 | Lili |  Moje kecy, které stejně nikomu moc smysl nedávají
Jak už nadpis napovídá, v mém životě se možná objevil někdo nový, kdo by stál za pozornost (možná). Ale já si zatím pořád říkám, že se nesmím zamilovat, protože vím, jak by to zase dopadlo, jako vždycky. Prostě jsem zatím dost nejistá, jak hodně si ho mám připustit k duši. Je to fajn kluk, rozumíme si, je s ním sranda a tak, ale nechci do toho moc cpát city. Prostě uvidíme v září, jestli nám z toho něco zbyde. Bydlíme každý jinde, on v Karlovarským kraji a ještě bude o prázdninách na koleji a bude chodit do laborky. Ani nevím, jestli se o prázdninách uvidíme, já bych se tomu nebránila, ale ještě jsme o tom nemluvili.
Tedy nemluvili jsme ani o tom, jak vážný to mezi námi je, jak už to u mě bývá, ale bere mě jako svojí holku, já jeho jako svýho kluka, takže nejspíš cajk. Jen ty prázdniny mi dělají starosti. A pár dalších věcí, které mi na něm vadí.
Věc se kterou jsem se už smířila jsou jeho vlasy, teda spíš jsem si zvykla na to, že se nechal ostříhat (ne moc, ale už se s jeho vlasama tak dobře nehraje, jestli rozumíte :D ), to je ještě v pohodě.
Jinak scházíme se asi měsíc a půl, skoro dva, od tý doby co jsme se víc začali bavit, když byla na konci dubna u koleje loukovice. Předtím jsme byli společně ještě s jedním klukem hrát kulečník.
Jinak jmenuje se Call. (Ok, jména si skoro u všech vymýšlim nebo předělávám a už mi docházejí nápady.) Je na stejný škole, jen ve druháku (teda je sice ve druháku, ale je starší asi o měsíc).
Nejspíš spolu chodíme, ale já v tom nikdy nemám pořádně jasno, jen vím, že smrtelně vážný to určitě není. Je totiž pár věcí, co mi pořád na našem vztahu vadí a nevím co s nima. Za prvý naše schůzky. Ze začátku jsme chodili na cigáro, pak jsme začali koukat na filmy na kuchyňce (bohužel já i on máme spolubydlící stále nasrané na pokoji, což je další problém). Ok, je to celkem fajn, skoro nikdo nás neruší (teda pouze v té nejnevhodnější době mají lidi tendenci se tam zjevovat), další místo kde se vidíme je dole na křeslech, když se učím a on tam sedí se mnou. Jinak se scházíme na kuchyňce. Což mi přestává stačit, chtěla bych prostě občas někam mezi lidi, nebo se aspoň jít projít (byli jsme venku jednou, když jsem ve dvě v noci měla takový blbý nápad, že se půjdem projít). Prostě dělat věci, co normálně dělají lidi co spolu chodí. Přeci nechci tak moc. Ale tak stejně jsem ráda, že ho mám.
Další věc, která mě trápí trochu víc je, že spolu nespíme. Tím nemyslím přímo sex (o tom možná později), ale prostě spát vedle sebe, usínat mu v náručí a ráno se vedle něj probudit. To je pro mě ve vztahu dost důležitý, že nemusím usínat sama, ale tady se asi nedočkám. Už několikrát jsem se ho ptala, naznačovala, říkala mu o to, ale nic. Jeho osobní prostor je pro něj důležitější, tvrdí, že na kolejní posteli se dva lidi nevyspí (vyspí, mám to vyzkoušený) a že potřebuje na spaní hodně prostoru. Přitom bych byla tak šťastná, kdybych mohla spát aspoň občas vedle něj.
Odbočka, poslední víkend v květnu jsem byla na takový táborový stmelovačce, kde jsme z našeho turnusu nakonec byli čtyři, ale byl tam i vedoucí, který se mnou bude mít oddíl a s kterým jsem se tam trochu sblížila. Tedy docela se na mě lepil, dotýkal se a mě to nevadilo (zcela nevinně). Spali jsme v jedný chatce, sice na třech sražených postelých, ale u sebe a mohla jsem se k němu přitulit (sice se snažil o víc, ale po tom co jsem mu řekla, že půjdu spát jinam a dala mu malou facku, tak jsme fakt spali). A tam jsem si prostě uvědomila jak moc mi to chybí, a jak by to bylo super spát vedle někoho i normálně, to se mi vždy uvolní tolik endorfínu a oxitocinu, že jsem šťastná. Konec odbočky.

Stejně je asi zbytečný řešit to teď, když se ani ne za dva týdny budu stěhovat z koleje domů, kde strávim většinu prázdnin (bohužel, musím si něco vymyslet, ale nevím co mám dělat sama, neporadíte někdo?)

No nic, budu končit, zbytek si možná sepíšu někdy jindy, až zase budu mít trochu času (což teď stejně nemám, měla bych spát, ráno vstávám na test a v úterý jdu na zkoušku, na kterou jsem se přes víkend nestihla učit).

Troška těch letních barviček. Nebojte nedostala jsem je od kluka (toho se asi vživotě nedočkám, aby mi kluk donesl kytku), ale natrhala jsem si je u kamarádky na chatě, tak mi aspoň trochu ozdobily stůl.









Zase tady

8. června 2015 v 11:20 | Lili |  Deníček
Tak po dlouhý době zase na blogu, tedy nepředpokládám, že by to někdo zaregistroval, ale dost dlouho jsem nic nenapsala. A proč vlastně? Chvíli jsem neměla o čem, pak nebyl čas, pak jsem se k tomu pořád nemohla dokopat, takže píšu samozdřejmě až teď, když bych měla dělat něco absolutně jinýho. A to jsem taky ještě před chvíli dělala, a to angličtinu, žačala jsem si vypisovat slovíčka. A bude to ještě chvíli trvat, ale teď si dávám chvíli pauzu a konečně něco napíšu.
Teda opět nemám nic zajímavého na pořadu, takže ze začátku asi napíšu, co je u mě novýho.
Tak oředevším už mám za sebou větší část semestru, což je hodně děsivá zpráva, protože brzo příjde druhá vlna zápočťáků a pak zkouškový. Fujky. Nechce se mi do toho, tak se myšlenky na to prozatím snažím přesouvat na neurčito.
Už jsem sice nějaký testy psala, ale nedopadly úplně podle mých představ. Co se dá dělat no, budu se muset trochu více snažit, ale aspoň mám za sebou jedny laborky a v kapse zápočet z kriminalistiky, který jsem získala dneska.
Jinak si tak proplouvám školou, čas mi utíká a moc tam nechodim.
Jinak je všechno skoro při starém. Moje míra socializace ve větší skupině lidí (tedy jeden z mých problémů) je pořád na stejné úrovni. Ale tak mám pár nových kamaradů, nebo spíš lidí se kterýma se teď víc bavim. Jednu z nich jsem poznala na netu, tak nějak jsme si začaly psát, dvakrát se viděly, od té doby nebyl čas. Je v pohodě, choodí na hnojárnu, není od nás a jmenuje se Mari.
Pak jsem se víc začala bavit s Lenn od nás z kruhu. Ani nevím jak, ale povídá se s ní dobře a jelikož je takytak trochu asociál tak se s ostaníma lidma moc nebaví (teda co se bavíme spolu víc tak i jo, dřív seděla vždycky stranou, teď o přednáškách sedíme spolu a tak). Taky jsme spolu dělaly prezentaci na kriminalistiku. To ani nechtěla, ale já jsem jí přemluvila, protože zrovna bylo dobré téma, čili výslech. A nemusela se dělat prezentace, ani nic říkat před ostatníma, ale natočili jsme video. Na dobrý a špatný výslech. Teda prča u toho byla neskutečná. Jedno video jsme natáčely snad na deset pokusů, protože jsme se buď brutálně přeřekly nebo jsme něco zapomněly nebo kameramanka nezapla natáčení a tak podobně. No prostě šlo těžko zůstat při tom s vážným výrazem. No nakonec jsme to nějak zvládly, vypadalo to i docela obstojně, ale tak hlavně tam bylo všechno, co tam být mělo.
Jěště větší legrace bylo to druhé video, tedy špatný výslech. Tam jsme pořád přemýšlely, jestli máme ještě někomu říct o pomoc, nakonec jsem napsala na kolejní fb, jestli by nám někdo nechtěl pomoct (nevinný dotaz a co z něj někteří lidé vyvodili, to jsem se nasmála) a ozval se Roman. Tak jsem mu vysvětlila, co potřebujem a on se k nám přidal.

Ehm, ehm, tohle jsem si psala hezky v dubnu, myslim, že jsem to i chtěla zveřejnit, čili jsem to měla dopsaný, ale neuložilo se mi to opět. Takže dneska k tomu tak maximálně můžu dopsat pár poznámek.
Jsem zase o pár týdnů a naštěstí i o pár zápisů v indexu bohatší. To nejdůležitější sice ještě nemám, ale dost kreditů do druháku jo, aspoň na podmínečný postup. Jinak máme zase zkouškový, jaký překvapení. Čili všichni, co na tu školu celý semestr srali se teď učí, hrají si na pilné šprty a hroutí se z toho, že to nedávají, aneb ať žije studenský život, nejsem vyjímka. Celý semestr jsem se k učení moc nedostala, teď se dokážu učit celý den, tedy ne že bych měla na vybranou, den se nedá nafouknout. Ale tak chybí mi ještě uzavřít tři předměty. Fyziku snad (na druhý pokus) udělám v úterý, moc by mi to pomohlo, protože z chemie ještě nemám ani zápočet a moc jí nedávám. No uvidíme no.

Jinak v osobním životě jsou taky malé změny. A nejen v mém. Lenn s Romanem spolu nejspíš začali chodit (aspoň to tak dost vypadá), což jsem ze začátku nemohla přenést ořes srdce, protože jsem si na Romana tak trochu myslela, ale už mě to přešlo, přeju jim to a navíc taky někoho mám. Nevím sice ještě jak je to vážný, ale vidíme se téměř každý den, myslím že ho mám ráda a naše rande na kuchyňce bývají dost zajímavý :D. Jen bohužel sexu jsem se ještě nedočkala, zatím jsme z toho pokaždý udělali akorát dobrou frašku, ale to radši nebudu rozebírat, jen že se sice máme čemu smát, ale neříkám, že bych s ním nechtěla spát. To tak asi vše.
Jinak už jsem se začala nehorázně těšit na tábor. Takže o něm asi začnu brzo více žvanit, protože myslím, že lidi ve svým okolí už tim docela štvu. Ale tak co, bude to super, jedou super lidi, už jsem se stačila trochu víc sblížit se svým vedoucím, ale o tom až jindy nebo spíš vůbec.

No, jdu se radši učit fyziku,zítra mám zkoušku a bylo by dobrý, kdybych ji dala.